Digitalizace škol

tiskové zprávě MŠMT z 16. října 2013 se uvádí, že plošný nákup tabletů a digitální techniky pro školství je plánován až v závěrečné fázi projektu digitalizace škol. Měla mezi tím vzniknout expertní skupina, která posoudí v jakých situacích je využití digitálních pomůcek efektivní a smysluplné. Zprávu expertní skupiny nemáme, možná ani samotná skupina ještě ani nevznikla a pět měsíců po zcela úvodní informaci o projektu digitalizace škol je tu miliardová investice. Kdo o tablety ve výuce vůbec stojí? Veřejnou ani akademickou diskusi jsem nezaznamenal, rozhodně by byla na místě. Podle posledních informací jsou bohužel cílem právě základní školy.

Ačkoli projekt je údajně v souladu se směřováním EU, právě v zahraničí jsem se setkal se zpochybněním tohoto trendu. Celá řada vědeckých a odborných studií varuje před vlivy digitální techniky, zejména v kontextu vzdělávání.

Vedlejší účinky digitálních médií

Zkusme se nejprve spolehnout na vlastní pozorování. Jako učitel informatiky, grafik, webmaster a správce ICT pracuji s digitálními technologiemi denně a mohu potvrdit následující postřehy, které pocházejí také z diskusí se studenty:

1) Při práci s digitální technikou zapojujeme nejvíce hlavu a to zejména logickou část. Kromě této, zanedbáváme jazykově‑verbální, hudební, tělesně pohybovou, vizuálně prostorovou, intrapersonální a interpersonální inteligenci nebo chcete‑li též emocionální inteligenci a empatii.

2) Vnímání okolí a sebe sama je sledováním displeje velmi potlačeno, neboť zářící displeje přirozeně přitahují pozornost, aniž bychom jim ji museli vědomě věnovat. Můžeme pozorovat, že v rámci pohroužení se do činnosti ať už plodné nebo zcela neplodné lidé mnohdy ignorují i potřeby svého těla (hlad, žízeň, potřeba pohybu apod.) a nevnímají okolní svět.

3) Vnímání času je obtížné a to ze stejného důvodu, zejména pak pokud vykonáváte něco, do čeho se dostatečně pohroužíte.

4) Vymezení funkce a místa. Uvažujeme‑li počítač jako nástroj, je těžké vymezit jeho účel, neboť je víceúčelový. Lidé jsou přirozeně zvyklí si pro svou činnost upravovat místo a prostředí, což jim pak pomáhá v udržení pozornosti a vybudování pracovních návyků. Pokud používáte jednu věc v posteli, křesle, kanceláři, dopravním prostředku, pro zábavu i k mnoha druhům práce, stojí to opravdu mnoho energie udržet v hlavě vaše cíle a vybudovat si vůbec nějaké pracovní návyky. Rád přirovnávám počítač k truhlářské dílně, protože jako vnuk truhláře toto prostředí dobře znám. Děda měl své nářadí a velmi dobře každý nástroj znal, věděl na co každý z nich použít. V počítačích máte neomezený počet nástrojů (programů) a lidé se v té mnohosti snadno ztratí. Jen málo jich skutečně dobře poznají a využijí.

5) Multitasking aneb můžete pracovat ve více aplikacích současně. Opravdu si někdo může myslet, že něco udělá, když současně poslouchá hudbu, hraje hru, sleduje chat, stahuje soubory, každých 5 minut čte e‑maily a současně píše úkol nebo se učí? Tohle všechno je sice technicky možné, ale nikam to nevede. Negativním vliv přepínání pozornosti potvrdily mnohé studie.

6) Fyziologická zátěž – prací jsou namáhány zejména oči, páteř a zápěstí (syndrom RMS), nedostatek pohybu.

7) Zkouška vůle a cílevědomosti – množstvím dostupných aplikací, interaktivních a komunikačních prostředků, nekonečného množství informací, videí a obrázků, hudby, pestrých reklam a her připravovaných týmy psychologů, s cílem zaujmout pokud možno navždy, se snadno stane, že to, co skutečně děláte, se nesetkává s tím, co byste dělat měli ani s tím, co byste dělat chtěli. Prokrastinovat se dá samozřejmě i bez počítače, ale domnívám se, že tento fenomén se stal opravdu masovým až s rozvojem počítačových her, internetu a později ještě více s vývojem komunikačních webových aplikací typu Facebook. Rizika závislosti jsou známá a prokazatelná.

Odborné studie

1) Čtením z obrazovky si zapamatujete až o 1/3 méně informací (Martin Stránský)

2) Studenti se naučí méně, když se soustředí na víc věcí zároveň. – Studie provedená v USA uvádí, že v patnácti sledovaných minutách domácí přípravy studenti skutečně věnovali úlohám pouze 65% času. Ve zbytku se rozptylovali elektronikou (mobil, web, Facebook apod.). – Problém nových generací studentů přesahuje problém „špatných známek“. Je tu určitá možnost, že nadcházející generace poznává svět velmi mělce. Hloubka zpracování informací je podstatně menší, než u starších generací, protože mají k dispozici mnoho forem rozptýlení i v procesu učení a poznávání. To potvrdili kolegové ze Standfordu, kteří pozorovali slabší schopnost řízení poznávacích procesů u skupiny studentů, kteří mají ve zvyku stále pracovat s médii. – Přepínání pozornosti má negativní vliv na paměť a schopnost koncentrace, snižuje výkon a efektivitu učení. Pochopitelně je těžší takto dosáhnout uspokojení z plnění úkolů. (Jiří Procházka)

Děti a média

V předškolním věku a na základních školách jsem s přihlédnutím k výše uvedenému zásadně proti využití digitální techniky žáky. Děti se teprve spojují s reálným světem a mělo by být naopak snahou, jim toto spojení maximálně umožnit – pestrostí výuky, pohybem, tvorbou, zkoumáním, praktickou výukou, reálnými pomůckami, hrou, aktivitami v přírodě apod. Na základní škole je ještě více důležité budování vztahů a vzájemná interakce. Naopak prospěje omezení použití počítačů a mobilních telefonů na minimum, nejen ve škole. Doma by měli být žáci vedeni k vědomému využívání techniky obecně, ať už jde o mobilní telefon, televizi, tablet či počítač. Návyk soustředěné práce vzniká již v dětství, např. přípravou do školy nebo jinou soustředěnou zájmovou činností. Je na rodičích, aby vymezili čas, kdy je třeba se soustředit jen na jednu věc a děti u psaní úkolů například ani nesledovaly televizi.

Rušivý vliv médií a komunikačních prostředků

Pro efektivní učení s dlouhodobějším účinkem a proniknutí souvislostí je nezbytné vytvořit prostředí bez rušivých vlivů. V procesu vzdělávání je proto vhodné poskytnout žákům podmínky pro plné soustředění bez rušivého vlivu počítačů, tabletů nebo mobilních telefonů. Samozřejmostí zůstává použití digitální techniky v kontextu, kdy je to skutečně relevantní. Vždy je to učitel, který má nejdůležitější roli v předávání znalostí během výuky.

Nezastávám názor, že znalost a dovednost použití digitálních technologií je jakkoliv vázána na jejich přítomnost ve výuce na ZŠ. Dnes jsou technologie zcela samozřejmé a ovládání se stává natolik intuitivní, že se s tím každý setká i mimo školu v dostatečné nebo až přílišné míře. Příkladem mohou být i zaměstnanci IT firem v Silicon Valley, kolébce digitálních technologií, kteří preferují výchovu a výuku bez těchto vymožeností, naopak se zaměřují na pobyt v přírodě a kvalitní pedagogiku.

Média a dospívající

Během dospívání je nutné nad technikou získat plnou kontrolu a nenechat se manipulovat. To vyžaduje zdravou vůli, určitý stupeň sebeovládání a disciplíny.

Snažil jsem se seznámit s argumenty zastánců využití tabletů ve vyučování, prošel jsem si mnohé doporučené aplikace na českých webech a v katalozích mobilních operačních systémů, ale ani na středním stupni nadšení pro nasazení ve výuce nesdílím. Aplikace jsou určitě možným doplněním a zpestřením mimo školní výuku, při domácí přípravě nebo v praxi, ale jejich využití v hodině mi nepřijde nijak přínosné. Diskutoval jsem o tom také se studenty 3. a 4. ročníku, nikdo však nepovažoval tento nápad za smysluplný, nikdo o něčem takovém dosud ani neuvažoval, vč. vyučujících.

Počítačová učebna

Pro výuku informatiky nám stačí moderní počítačová učebna se síťovým projektorem, multifunkční tiskárnou a prezentačním ovladačem. Nezbytnou součástí je kvalitní software pokrývající celé spektrum výuky a potřeb školy. Učebny by měly být dostupné žákům, pokud potřebují využít ICT. Domnívám se, že zde by se mnohé prostředky stále uplatnit daly.

Výukové aplikace

Se zájmem jsem však otestoval doporučované aplikace pro zařízení se systémem Android, např. matematické aplikace, periodické tabulky prvků, pro výuku programovacích jazyků, příručku pro slaboproud, simulátor logických obvodů, geografické kvízy, cvičebnice angličtiny, prezentační a univerzální nástroje jako Wolfram Alpha či atlasy, mapy a encyklopedie.

Nejvíce mně nadchla matematická aplikace, kde můžete psát matematické příklady ručně, tedy pokud máte zařízení s perem. Aplikace rozpozná, co jste napsali, a příklad vypočítá. Umí i speciální symboly, zlomky, odmocniny apod. To je báječná věc, jen musíte nejprve vědět a chápat, co se jak vypočítá. Pak to jednoduše a přirozeně zadáte a dostanete výsledek. Obdobně je to i s ostatními aplikacemi – nejprve je dobré vědět co s nimi a chápat věci v kontextu. Rozdat tablety studentům a následně začít něco vysvětlovat je pro mne spíše jako výjev ze zlého snu.

U nás na středním stupni počítače a internet žáci využívají např. v týdenním ekonomickém projektu, kdy je cílem tvorba a dokumentace podnikatelského záměru. Stačí aktivovat síť a každý si přinese svou techniku. Tablet by na to nebyl příliš praktický, lepší je notebook nebo netbook, stejně jako v případě jiných samostatných prací.

Vím co používám

Jedním z principů, za kterým by si podle mého názoru učitel měl stát je, že využívá jen pomůcky, které skvěle zná a ručí za jejich kvalitu – v nejlepším případě je i sám vytvořil. Stáhnout nějakou aplikaci a jen tak ji zkoušet se studenty je opravdu politování hodný přístup. Aplikace mají chyby a jsou poskytovány bez záruky. Další zmiňovanou možností ve zprávě MŠMT je digitalizace tištěných výukových materiálů. To sice zaručuje jistý stupeň kvality, ale bez přidané interaktivity to nedává žádný smysl.

Testy a cvičebnice

Možným potenciálem digitální techniky na vyšších stupních je za určitých podmínek evaluace a autoevaluace. V některých předmětech lze využívat interaktivní testy a cvičebnice pro testování znalostí, a to poměrně zábavnou formou, což je v oblasti testování vítáno. Pro hodnocení z informatiky raději využívám elektronické testy než ty papírové. Rychleji se opravují, nemusím luštit rukopis, neplýtvám papírem a neztratím je.

Interaktivní tabule

V dnešní době jsou interaktivní tabule přežitkem a zjevnou chybou. Interaktivní tabule jsou drahé a ve většině případů jednoúčelové! Nainstalovat na základní škole tabule, na které nelze psát je zcela nepochopitelné. Kromě toho dnes již existují interaktivní projektory, které umožňují stejnou interaktivitu bez nutnosti instalace speciální tabule. Interaktivní projektor je výrazně levnější a jeho funkce a možnosti jsou dány programem, který budete používat.

Učím na střední škole, kde si studijní materiály vytvářejí sami vyučující i studenti. Nepoužíváme zpravidla ani učebnice, pracujeme se všemi dostupnými kvalitními zdroji dle potřeby. Vedle běžné tabule využijeme jen projektor a vizualizér.

Na závěr

Celý projekt digitalizace škol určitě nezmění současnou logicko–matematickou jednostrannost vzdělávání a těžko přispěje větší spolupráci a komunikaci mezi studenty. Zavádění digitální techniky v předškolním nebo základním vzdělávání bude mít vedlejší účinky na schopnosti žáků v jiných oblastech, kteří v tomto věku ještě nejsou pro využívání informačních technologií osobnostně zralí. Není žádoucí srovnávat naše žáky s těmi z jiných zemí v naprosto okrajových disciplínách mezinárodních žebříčků, zejména pokud za ně pravděpodobně zaplatili velmi vysokou daň na jiných úrovních. Žádná technika pedagogické schopnosti učitelů nenahradí. Jako učitel informatiky na středním stupni preferuji raději začínat se žáky zcela od nuly a osobně bych upřednostnil kvalitní školu reálnou před digitálně-virtuální. Jsem si jist, že takové stále budou a dokáží i vyvážit údajné výhody digitalizace. Těžké aktovky i spolupráci v době absence mnohé z nich již dávno vyřešily.

Chápu snahu nepromarnit prostředky z EU. „Výzva 51“ se nevztahuje jen na tablety, ale i notebooky a jinou techniku a školení, proto doufám, že ředitelé a ICT manažeři jednotlivých škol prostředky využijí pedagogicky správným způsobem nebo raději vůbec! Každá škola si bude moci vybrat vlastní školitele i dodavatele, což je rozhodně vítáno.

Další informace

Jiří Procházka

Kostelní 24/859
170 00 Praha 7

+420 603 874 917
info@norbou.com

Copyright 2019 © All Rights Reserved